Team Undying s Čechem SabeRLight- si před TI10 nemůže dovolit bootcamp, musel se obrátit na fanoušky
Dota 2

Team Undying s Čechem SabeRLight- si před TI10 nemůže dovolit bootcamp, musel se obrátit na fanoušky

Team Undying s Čechem SabeRLight- si před TI10 nemůže dovolit bootcamp, musel se obrátit na fanoušky
5. 8. 2021
  |  

Kapitán Team Undying David „MoonMeander“ Tan ve svém vyjádření na Twitteru přiznal, že musel založit GoFundMe stránku, aby vůbec dokázal svůj tým dostat na bootcamp.

Celé MoonMeanderovo vyjádření jsme pro vás přeložili na následujících řádcích. Dokazuje, jak náročné je fungování potenciálních esportových hráčů a týmů i v Severní Americe. MoonMeander se nebojí nastavit zrcadlo celému severoamerickému (NA) esportu a zároveň se situace Team Undying dá přenést i do našich tuzemských končin.

„Team Undying začal poslední DPC sezonu s hráči Timado, Bryle, Dubu, SabeRLight- a mnou. Již na začátku jsem věděl, že budeme čelit nelehké sezoně, protože jsem již měl zkušenosti s hraním s hráči z Jižní Ameriky a Evropy [Timado je z Peru, SabeRLight- z České republiky, pozn. Autora]. S Jižní Amerikou je to o štěstí, občas máte stabilní ping, občas vám to kolísá. V Evropě hrajete konstantně s vysokou latencí, navíc ještě musíte zůstávat vzhůru do brzkých ranních hodin, klidně až do 6 do rána. I přes to jsem však Timada a Saberlighta do týmu vzal, protože jsem z nich cítil zápal a nadšení. Měli jsme stejný cíl. Zbytek týmu však tvořili tři Severoameričané.

Na rozdíl od ostatních týmů nemáme sponzora, takže není možné, abychom Saberlighta s Timadem dopravili letadlem sem k nám třeba na bootcamp. Musíme pracovat s tím, co máme – náš největší luxus představuje předplatné Discord Nitro, abychom naše zápasy mohli streamovat v HD a zároveň z nich měli záznamy. Než jsme zaměstnali našeho manažera, musel jsem mu říct, že mu nemůžu zaplatit. Byl s tím v pohodě. Když jsme ani po měsících hraní stále nenašli žádnou organizaci, která by se nás ujala, složili jsme se aspoň se zbytkem kluků, abychom našemu manažerovi mohli něco málo zaplatit. I přes to jsme byli odhodlaní dostat ze sebe maximum.

Naše první kvalifikace byla na major v Singapuru. Ve skupině jsme skončili se skóre 6-1. V jakémkoliv jiném regionu by to znamenalo jasný postup, ale ne v Severní Americe. Museli jsme hrát rozhodující zápasy s Evil Geniuses a Quincy Crew. Všechny BO1 zápasy jsme prohráli. Stačil vyhrát jeden jediný a byli jsme na majoru. Nestalo se. Přetočme vpřed a je tu druhý letošní major, AniMajor v Kyjevě. Znovu hrajeme proti Quincy Crew, skóre je 1-1, jsme jednu výhru od vynucení si dalších rozhodujících zápasů, ale prohráváme a dveře majoru zůstávají zavřené i tentokrát."
Všechen ten neúspěch mi připomněl časy, kdy jsem se s různými skladbami týmů v NA pokoušel projít otevřenými kvalifikacemi. Kdy jeden z hráčů den před kvalifikací prostě odešel do jiného týmu, protože tam tráva byla zelenější. Žádné kontrakty, hráči mohou odejít kdykoliv – týdny či měsíce trénování spláchnuty do záchodu, protože jeden z hráčů dostal lepší nabídku jinde. Takhle to v NA bylo hodně dlouho, asi stále je. Chybí motivace. Nejsi na majoru nebo máš sponzora? Jdu dál.

Je to v pohodě, pořád hrajeme o TI10, řekl nám Dubu poté, co se nám nepodařilo kvalifikovat na Animajor. A my v sobě tuto skutečnost nesli jako poslední plamen naděje. Přes všechny problémy se sponzory, problémy s pingem… přes žádný bootcamp, žádnou organizaci… jsme se kvalifikovali na The International 10. Pět let od mého poslední The International – poté, co jsem zkoušel štěstí v jiných regionech, několikrát byl vyhozen, několikrát byl bodnut do zad. Po jednoznačně nejtěžší fázi mého života jsem se znovu dostal na The International.

Co nyní, ptáte se? Bootcamp. Zkoušeli jsme nespočet sponzorů a organizací… někteří se chvíli tvářili, někteří chtěli počkat až po TI10, jiní si myslí, že NA region je příliš nestabilní. Vše co chci, je dát mým chlapcům – někteří z nich budou na The International vůbec poprvé – možnost konečně ukázat, čeho jsou schopní. Chci, aby nebyli svázáni špatným internetem, aby se konečně setkali osobně, hráli spolu, jedli spolu, bavili se spolu. Tahle parta se mnou zůstala, hlavně skrz špatné, loajální až do konce a zlomilo by mi srdce, kdyby nedostali stejnou možnost ukázat se jako týmy těch nejsilnějších organizací.
Nepotřebujeme šéfkuchaře, nepotřebujeme maséra, nepotřebujeme letenky do první třídy, chceme jen bootcamp. My jsme Team Undying a naše moto zní Shinzo Sasageyo (v překladu „dej tomu své srdce“) a naše dlouhá cesta ještě není u konce.“


MoonMeander zanedlouho poté zveřejnil link na stránku GoFundMe, kde se obrátil na fanoušky a další, zda by mohli přispět na bootcamp Team Undying. MoonMeander sám přiznal, že to byla poslední věc, kterou chtěl udělat, protože cítí, že fanouškům tolik dluží, ale situace už týmu nedala jinou možnost. Doufejme tedy, že Team Undying dokáže vybrat dostatek peněz, a že se náš český zástupce v týmu, SabeRLight-, skutečně bude moci na The International 10 ukázat v tom nejlepším možném světle.

GoFundMe Team Undying: www.gofundme.com
Author photo
Martin Kopecký Vystudovaný žurnalista a nadšený hráč, co miluje CSko a Dotu a o esport se zajímá už více než 10 let.