Esport neznamená pouze radost, stres dohnal některé i ke konci rozjeté kariéry

„Tvoje práce je hrát hry? Tak to musíš mít snový život,“ určitě slyšela většina těch, kteří si na živobytí vydělávají díky esportu. Nelze odepřít fakt, že jde o jedno z nejzábavnějších povolání na světě. Mnoho amatérských hráčů a mladých kluků fantazíruje o tom, jak jednou budou na největší stage prohánět legendy typu Faker či s1mple. Na úplný vrchol se dostanou jenom nízké stovky lidí, což z profese dělá o to více prestižní záležitost. A dobře placenou.

Jenomže když se řekne A, musí zaznít i B. Profesionální hraní her není dnes jenom o tom se potkat se spoluhráči, splnit si tréninkové jednotky a občas odehrát zápas. Esport scéna se za poslední roky tvrdě profesionalizovala, což s sebou přináší mnohem větší zodpovědnost a tlak na výkon. Nárůst financí sice umožňuje zařídit hráčům lepší podmínky, ale o to více se vyžaduje návrat v podobě stabilní formy i odepsání části osobního života. V průzkumu společnosti Kaspersky vyšlo najevo, že 42 % profesionálů se bojí o své duševní zdraví.

Profesionální sportovci mohou vyprávět. Ti na sobě mají navíc upletený bič i kvůli tomu, že jsou mediálně probíranými celebritami a jakýkoliv skandál plní světové bulvární deníky. Esport ekosystém je sice menší, ale i on má svá specifika. Kariéra profesionálního hráče her je extrémně rychlá a v průměru může trvat pouhých 5 let.

Jeden špatný turnaj může znamenat kompletní odepsání. Nepovedený split v League of Legends se s hráči klidně nese po zbytek kariéry. Organizace, které navíc v poslední době provází i lehké finanční komplikace, nemají příliš času na shovívavost. Nehraješ dobře? Tak u nás nemáš místo.

Kromě náročného režimu je právě i nejistota kolem budoucnosti složitá pro psychiku mladých hráčů. Nutno dodat, že stále jde například i o kluky, kteří sotva vychodili střední školu. Ti nejtalentovanější ji ještě ani nemají hotovou. Chybí také klasický model, co u sportovců. Zatímco oni od mala prochází mládeží a dorosteneckým systémem klubů, v esportu tato průprava chybí. Hráči jsou de facto vrženi do vody a očekává se od nich naprostá výkonnost. 

Jde o skok, který ne každý může lehce zvládnout. V podstatě nutí mladé kluky okamžitě dospět a adaptovat se na složité prostředí. Navíc jsou často odloučeni od rodiny i přátel v mladém věku, což také není nejjednodušší věc. 

Všechny tyto vjemy působí na psychiku mladých hráčů velmi těžce, ale řešení často nepřichází. „V esportu je téma duševního zdraví dlouhodobě podceňováno,“  řekl Petr Jonák, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti ze společnosti Sazka. Na scéně lze najít příběhy, ze kterých jde mráz po zádech.

Jedním z „nejlepších“ příkladů je příběh amerického profesionálního hráče League of Legends Dannyho. Dvacetiletý ADC talent v Evil Geniuses patřil za největší prospekty NA scény a předpokládala se mu zářná budoucnost. A nakročeno měl skutečně skvěle.

V teprve 17 letech povýšil do hlavního týmu LCS organizace, kde v polovině roku 2021 začal nastupovat na úkor zkušenějšího spoluhráče Deftlyho. Ani ne 12 měsíců potom slavil Danny svůj první titul v kariéře, zároveň šlo o premiérovou výhru pro Evil Geniuses. Fantastický úspěch, který z talentovaného kluka udělal hvězdu nejenom domácí scény. Krátce na to dokázal s týmem dojít na třetí až čtvrté místo na MSI.

Danny měl celý svět u svých nohou, alespoň se tak zvenčí zdálo. Během letního splitu stejného roku přišla během play-off neočekávaná zpráva, že si Danny musí kvůli problémům s mentálním zdravím vzít nucenou přestávku. Jenomže na začátku další sezóny znovu nenastoupil a na povrch začaly vyplouvat detaily celé kauzy.

Vyšlo najevo, že Danny od začátku potřeboval speciální péči, kterou žádali i jeho rodiče. ADC je na autistickém spektru, což s sebou přináší specifika, jež je nutné dodržovat. A podle reportů od novináře Richarda Lewise v tom právě organizace mnohokrát selhala. Vinu nese i management, protože tlačil na to, ať jejich hlavní hvězda nastupuje kvůli brandu.

O co přesně mělo jít? Informace od autora Arsha Goyala poodhalují další informace. Mnoho zkušených hráčů v rosteru, například Impact, hovořilo o tom, že se Danny do kompetitivního prostředí povahově tolik nehodí. Nebylo to myšleno jako výtka, spíše varování, že k hráčovi se musí přistupovat opatrně. Jenomže zde se opět naráží na požadavky vedení, které svou superstar potřebovalo ukazovat v zápasech i promo materiálech.

Úvod Dannyho do týmu nebyl pohádkový a zaměstnanci selhávali v nastavování vhodného prostředí pro talentovaného hráče. Na jaře roku 2022 ovšem přišla organizační změna, ADC byl poskytován veškerý komfort, schedule se točila kolem něj a dávala se extra péče na komunikaci, která je potřeba. Herní styl byl postaven i kolem samotného hráče a ten zářil, vždyť také v tomto splitu přišel již zmiňovaný titul.

Vypadalo to, že organizace našla recept, jak svůj talent přetavit ve skutečný diamant. Jenomže přichází osudový výjezd do Koreje, kde se konalo MSI 2022. Zde narážíme na největší selhání Evil Geniuses, které společně s týmem nevyslalo ani jednoho zaměstnance, který se o komfort Dannyho doposud staral. A ten se v novém prostředí zcela cizí země začal cítit čím dál hůře.

Jedním z dalších faktorů je, že hráč velmi tvrdě snáší kritiku. V esport prostředí jde o další problém, jelikož fanoušci umí být extrémně toxickí a často zapomínají, že za počítačemi či konzolemi sedí skuteční lidé. Evil Geniuses, jakožto NA zástupce, schytával tradičně mnoho hejtů a flamu. Danny, citlivý jedinec, toto nezvládal. A bohužel nebyl na místě nikdo, kdo by mu mohl pomoci.

„Jsem rád, že je MSI u konce. Hrát 5 měsíců v kuse bez přestávky zápasy a ještě být terčem nenávisti? Konečně si odpočinu,“  napsal Danny po turnaji na svůj Twitter. Už toto je velký indikátor toho, že není něco v pořádku. Spoluhráči i lidé v organizaci věděli o potenciálním problému, ale i zde přichází další selhání zezhora.

Arsh Goyal ve své zprávě píše, že signály byly jasné. Danny se čím dál více uzavíral sám do sebe, objevoval se pozdě na scrimech a místo tréninku raději volil cestování domů za rodinou. Všem bylo jasné, že hráč potřebuje minimálně přestávku, aby si mohl vše srovnat – ale vedení veškeré požadavky ignorovalo a naopak tlačilo, ať Danny dále nastupuje.

Genialita na Riftu bohužel byla vykoupena velkým stresem mimo. Některé zprávy hovoří o tom, že Danny před play-off požádal o ukončení aktivního hraní, ale tato informace nebyla nikým potvrzena. Je však jasné, že tato informace se k trenérům i vedení zcela jistě dostala po prohraném zápase s Cloud9. 

V tuto chvíli přišlo doporučení koučů, ať Danny dále hrát nemusí. Sami věděli, že nutit někoho do profesionálního výkonu nejde a mohou uškodit nejen hráči, ale také týmu. Vysoké vedení ovšem žádalo, ať Danny co nejdéle hraje. Opět byl jeho zdravotní stav zcela ignorován na úkor výsledků a brandu. Nakonec se udělala dohoda, že ADC odehraje alespoň do doby, než se tým kvalifikuje na Worlds. 

Sám talentovaný hráč s tím souhlasil, protože cítil odpovědnost vůči spoluhráčům. Nicméně i tato oběť je krok navíc, který mohl skončit ve finále katastrofálně. Aby toho nebylo málo, jeho poslední série přinesla velké technické potíže. Místo rychlých zápasů se hrálo až 8 hodin, což dále vyčerpalo Dannyho. Po výhře bylo jasné, že už dále ve hraní pokračovat nechce. A od té doby ho v zápase již nikdo nikdy neviděl.

Rodina Dannyho okamžitě vzala na kontrolu k doktorovi, kde bylo zjištěno, že je podvyživený a kvůli dalším potížím doporučil okamžitou hospitalizaci. „Nejbližší byli v šoku z toho, v jakém stavu přijel,“ píše Goyal. Do té doby netušili, jakým stresem prochází a v čem musel fungovat. Vše se mohlo nést pouze o pár měsíců déle a kdo ví, zda by nedošlo na ten nejhorší možný konec.

Jde o ukázkový příklad vyhoření a selhání organizace. Zdraví hráčů šlo stranou, priorita byly zápasy. Danny, který dlouho ukazoval znaky trápení, nebyl vyslyšen. Jako člověk na autistickém spektru navíc vnímá pro někoho normální situace velmi intenzivně, což bylo ještě více znásobenou toxicitou fanoušků League of Legends.

Právě takovéto příběhy mohou být v esportu časté. Ani rodina nevěděla, v jakém stavu je. O to méně něco tuší fanoušci, kteří akorát vidí své oblíbence jednou za čas na streamu a neví, co všechno se děje v zákulisí. 

I na tyto situace chce poukázat nově vzniklá Twisten Foundation, která chce zlepšit povědomí o duševním zdraví mladistvých. Na podporu fondu proběhne také 15. prosince charitativní showmatch. Účast na eventu potvrdil také mentální kouč Miroslav Nečas, který se věnuje jak sportovcům, tak i esportovcům. Během eventu zasdílí své cenné zkušenosti z oboru a připomene, proč je duševní zdraví klíčovým prvkem dnešních výkonů.