Ze stínů Banánovníku: Táta, šestý hráč i mozek. Kdo je trenér a proč jich v tuzemsku není dost

Nedávno jsem propadl sledování NFL, jak taky jinak s blížícím se Super Bowlem 56. A ne, že bych si toho nevšiml už dříve, ale začalo mě více a více fascinovat, kolik hlav a očí navíc má každý celek k dispozici. Není to jen o několika trenérech, kteří stojí na sideline, ale také o koordinátorech, kteří si sedí v kukáni jako Sovák v "Marečku, podejte mi pero", když konečně složí zkoušky. A odtud studují haldy papírů, taktik a strategií, aby dokázali dát echo svému týmu, co je nejspíš čeká a jak na to mají zareagovat.

To mě přivedlo k myšlence důležitosti trenéru v esportu, kdy už tak hráči mají velikou zodpovědnost myslet na svoje vlastní úkoly, neboť stačí drobná chyba ve vaší hře a soupeř může získat obrovskou výhodu. Ano, liší se možnosti trenérů od esportu k esportu. V CS:GO máte během mapy 4 oddechové časy, v League of Legends k vám trenér může promluvit naposledy minutu po navolení posledního hrdiny. Záměrně vybírám tyto dva tituly, nejen pro jejich popularitu, ale také pro krásné příklady i z našich luků a hájů.

Obecně česká a slovenská scéna trpí nedostatkem trenérů. A jak zpívá Igor Timko ve známé písni - "Čím to je?", nad tím jsem poslední dny přemýšlel. Jednak je důležité si říci, kdo je vlastně vhodný kandidát na takového trenéra? No jednoznačně někdo, kdo hru zná skrz na skrz, ideálně i z pohledu hráče. A možná tady přichází první kámen úrazu. Profi hráčů, kteří znají svoji hru a nejen svoji roli ve hře, naprosto precizně, je u nás skutečně pomálu. Je také složité jako trenér prorazit, neboť zkrotit ega hráčů je místy nadlidský úkol, bez autority vás nikdo neposlouchá a bez výsledků nemáte důvěru vedení týmu.

Možná krásnou výjimkou jsou bratři Kněžínkové, Aleš a Tomáš. Jistě netřeba představovat. Ti se z Brna vypracovali až na trenéry v zahraničí, první jmenovaný navíc při své premiéře získal titul v tamní nejprestižnější lize LCS. A je to krásná ukázka toho, že když někdo hře rozumí napříč celým jejím spektrem, dokáže se vcítit do pozice hráče a umí předat své myšlenky na herní server, výsledky se dostaví.

To v CS:GO natolik úspěšné trenéry nemáme. Ano, KETUBOR sice našel uplatnění až u protinožců, vyhrál snad každé MČR, které odkoučoval a určitě mu za to patří respekt. Benq1 je rok co rok hajpován jako tvář eSuby, ale titul z MČR mu stále uniká, dočkal se po dlouhé době alespoň zlata ve své rodné zemi. Pár dalších jmen by se tu dalo vyzdvihnout, ale nikdo nezažil dlouhodobé úspěchy a hlavně žádné markantní.

Jak jsem psal výše, v momentě, kdy trenéři začnou být více respektováni a jejim názorům bude dávána větší váha, zvláště pak ze strany hráčů, můžeme se bavit o tom, že je to začne více bavit, budou tomu více dávat a i výsledky se jistě dostaví. Toto je apel především na ty jedince, kteří právě trenéry spíše pohrdají, odmítají uposlechnout jejich příkazy a sami se tváří, že ví všechno nejlépe. Neříkám, že to dělá většina scény, ale pár problémových borců bychom tu jistě našli. A oni ví, o kom je řeč.

Zvláště bych ocenil, kdyby do tvorby sestav promlouval právě tento druh člověka a ne aby se hráči rozhodovali kdo s kým už nechce hrát. Chceme-li se posouvat, musíme ctít týmovou hierarchii. Správný trenér rozpozná problém ve svém celku a ten nejlepší dokonce i ví, jak jej napravit.

Na závěr samozřejmě vtípeček, tentokrát psaný na míru k tématu. Velice mě potěšil progres, který s týmem Dynamo Eclot dokázal Jakub Kokoška, neboli bfull. Ve dne pedagog, v noci esport trenér? To tu snad ještě ani nebylo. Každopádně vzhledem ke kombinaci jeho profesí bych mu spíše doporučil přezdívku "koučitel". Rádo se stalo.

Bananides out.

Zdroj úvodní fotografie: V4 Future Sports Festival / koláž Sazka Esport