"Není nic horšího, než si říct: Že já si nenechal tu smlouvu zkontrolovat," říká Jiří Hradský

Jak jste se ke hrám vůbec dostal?

Myslím si, že úplně stejně jako všichni naši vrstevníci. Všechno to začalo na starých retro videohrách, kdy jsme společně se sourozencem hrávali Contru, Super Maria nebo všemi tak oblíbené tanky (kéž bych si pamatoval název, ale mám pocit, že se opravdu jmenovala „Tanks“). Kazetky do videoher jsme si sdíleli s kamarády a musím říct, že mnohdy to bylo zábavnější než dnešní Lootboxy. Když člověk na kazetce s obrázkem Super Maria spustil například Contru, bylo o nadšení a zážitek postaráno.

Na konci „devadesátek“ rodiče pořídili první počítač a s tím přišla úplně nová doba. Duke Nukem 3D, Quake, GTA. Úplně nejvíc jsem miloval tu kreativitu. Ač tehdejší hry nenabízely tolik obsahu, každý byl schopen ve hrách utopit desítky hodin zkoušením různých „šíleností“, aniž by se třeba věnoval příběhu. Kdo nikdy netopil „Simíky“ v bazénu, jako by nebyl. Svět her mě pohltil a já se stal obrovským fanouškem celého herního průmyslu. Ač jsem se nikdy nestal profesionálním hráčem, svět esportu mě neuvěřitelně fascinuje a moc mu fandím.

Vaše nejoblíbenější hra?

Tak to je opravdu těžká otázka. Pravděpodobně to bude Zaklínač 3 a jeho DLC. Žádná jiná hra ve mně nenechala tolik vzpomínek a zážitků. Zároveň se mi moc líbí knižní série, a to prostě umocňuje celý zážitek. Musím teda ale dodat, že The Last of Us 1 a 2 není moc daleko za Zaklínačem.

Věděl jste už od studia, že Váš zájem v právu směřuje k IT, GDPR a potenciálně i hrám?

Věděl jsem, že směřuji k technologiím a právu. Už na konci mých studijních let na gymnáziu jsem se rozhodoval, jestli se vydám cestou programátora nebo právníka. Práva nakonec vyhrála. Musím přiznat, že během studia nemá člověk moc prostoru dostat se k tématům jako IT nebo GDPR. Kromě pár volitelných předmětů se tato témata nijak zásadně neprobírají. Téma videoher a práva jsem na fakultě načal pouze okrajově právě ve volitelných předmětech (se zahraničními profesory).

Měl jsem ale to obrovské štěstí, že jsem se dostal do kanceláře SEDLAKOVA LEGAL, kde mě opravdu důkladně v těchto oblastech trénovali už od studentských let. Zejména v GDPR, které se stalo mou velkou vášní. Vím, že to zní až neuvěřitelně, ale i ochrana osobních údajů umí být zábava.

Jak jde dohromady právo a hry? Nebo nejde?

Dohromady určitě jde. Hry, respektive herní průmysl, je vlastně dost podobný jako jiná odvětví. I zde se tak řeší běžné právní otázky. Musím říct, že ty se řeší ve spojitosti s hrami už od samého počátku celého herního průmyslu. Různé společnosti od sebe od počátku kopírovaly nápady, no a do těchto bojů pak byly zapojeni i právníci. V esportu se řeší zejména různé smlouvy o spolupráci, korporátní agenda, oblast pracovního práva, podmínek užívání apod. V podstatě jde o kombinace již existujících právních odvětví. Takže právo právě teď neobjevuje v počítačových hrách Ameriku, bohužel spíše tak nějak dobíhá na technologický vlakový spoj, který ujíždí stále rychleji.

Projekt Právo hraje je součástí advokátní kanceláře SEDLAKOVA Legal. Co vedlo k založení této iniciativy?  

U nás v kanceláři si zakládáme na tom, že děláme věci jinak. Poslední dobou se z toho však stal trend, tedy každý se navenek prezentuje, že „dělá věci jinak“. Proto bylo potřeba přijít s něčím, co by nás opravdu odlišovalo. Jeden z kolegů, který již s námi nyní nepůsobí, přišel s myšlenkou, že by bylo super věnovat se právu a hrám. No a protože pro mě byly hry mojí největší vášní, do projektu jsem se zapojil také. Začali jsme přemýšlet nad konceptem a vlastně jsme ze začátku vůbec nevěděli, jak jej uchopit. Nakonec jsme se rozhodli, že nejprve je potřeba vybudovat komunitu, které ukážeme, že právo a hry spolu souvisí.

Co na to říkalo vedení, případně kolegové, že se chcete pustit do neprobádaných vod?

Musím říct, že jelikož jsme opravdu mladý kolektiv právníků, každý to vnímal jako obrovskou a zajímavou příležitost. No a vedení kanceláře nás přesně v těchto aktivitách podporuje, takže jsem dostal plnou časovou a mentální podporu ze všech stran.

Jaké všechny projekty máte v této oblasti za sebou?

V rámci her a práva je potřeba rozlišovat dvě různé oblasti – vývoj her a esport. Nutno podotknout, že se jedná o dvě úplně rozdílné oblasti s úplně jiným zaměřením. Dovolím si tvrdit, že tyto dvě oblasti žijí úplně samostatným životem, zcela nezávisle na sobě.

V oblasti vývoje her máme četné zkušenosti, protože jak jsme se již bavili výše, děláme IT právo a pomáháme vývojářům a start-upům. Dostali jsme se tak k různým vývojářům mobilních, webových her nebo jsme například pomáhali s vyjednáváním smluv u některých větších herních studií.

V oblasti esportu je prozatím potřeba říct, že celé odvětví je právně v plenkách. Ani týmy, ani hráči nejsou zvyklí do této oblasti „tahat právníky“. Agenda se tak točí zejména kolem účetních záležitostí (i ta výhra se třeba musí danit), kde moc rádi doporučujeme naši partnerskou účetní kancelář, případně kolem základních korporátních a civilních věcí – založení s.r.o./spolku, revize smluvní dokumentace nebo obecné nastavení ochrany osobních údajů.

V minulosti jsem zaznamenal i různé akce a workshopy, kterými jste edukovali veřejnost o právu a v esportu. Chystáte se k něčemu podobnému opět?

Právě tím, že jsme se rozhodli pojmout celý projekt Právo hraje jako komunitu, které ukazujeme, že právo a hry spolu souvisí, přišli jsme s konceptem „workshopů“ na právní témata v esportu. Cílem bylo přiblížit právní problematiku v esportu a hlavně potkat se s komunitou, abychom znali jejich potřeby a „pohled na věc“. Proběhlo několik akcí, pak přišel COVID a trošku nám do toho hodil vidle. Současně se u nás v kanceláři raketovým tempem zvedla poptávka po IT právu, takže nebylo tolik času na tyto aktivity.

Každopádně máme v plánu se k akcím vrátit. S dalšími zkušenostmi, které máme, můžeme určitě opět obohatit esportovou komunitu o další zajímavé informace.

S jakým největším problémem okolo esportu a her jste se setkali v právní kanceláři SEDLAKOVA Legal?

Není to úplně právní problém a ani se nesnažíme na tomto dělat reklamu, ale lhostejnost. Právník v esportu se pořád považuje za něco, co není potřeba. Pořád mám pocit, že se k právu hodně lidí staví lhostejně a tak nějak na něj pohlíží, že to zatím přeci není žádný hořák. Bohužel mnoho spoluprací nevyšlo jen proto, že na právníka už rozpočet prostě nebyl. Úplně rozumím těmto rozhodnutím, ovšem celé odvětví se potenciálně vystavuje velkému riziku. Není nic horšího, než si po čase při prvním problému říct: „Že já si nenechal tu smlouvu zkontrolovat.“ A opravdu se to běžně děje.

A jak se věci, otázky a problémy, s nimiž za vámi klienti z esportu chodí vyvíjeli? Je tam nějaký trend v poslední době?

Zejména jsme zaznamenali, že i organizátoři různých turnajů již vyžaduji určitou právní formu esportového týmu. V této oblasti jsme zaznamenali zajímavý trend, kterému se týmy postupně přizpůsobují. Stále se však setkáváme s tím, že lidé chtějí spíše jednorázové právní věci, tedy například posoudit nebo nachystat smlouvu, založit společnost, revidovat hráčské smlouvy apod.

Řešíte tedy, i díky velkému vzestupu esportu v posledních letech, jiné věci než na začátku?

Prozatím se domnívám, že kromě toho, co jsem uvedl výše, není žádný velký právní progres. Možná si však troufale dovolím předpovídat, co se bude velmi brzo řešit. Jsou to investice. Jak roste celá scéna, roste hodnota týmů a jejich prestiž. A s tím se bezesporu bude pojit vstup různých investorů. Pokud půjde o významné investice, tým se určitě nevyhne kompletnímu právnímu posouzení, aby měl investor jistotu, že neexistují žádná závažná rizika.

Zdroj úvodní fotografie: Facebook @SEDLAKOVA LEGAL