Jak správně nastavit vztahy mezi hráčem a esportovým týmem?

Sleduj novou sérii článků, v rámci kterých bude rozebrán život esportového týmu z pohledu práva. Právo totiž nemusí být jen o složitých paragrafech a slovíčkaření. Právo umí být hra. A pokud se hraje se správnými pravidly, umí být i pořádně zábavné. V čem si však právo libuje, jsou definice. Každý pojem nebo slovní spojení musí mít jasně definováno, co se jím rozumí.

Co je esportový tým?

Zamýšleli jsme se nad definicí esportového týmu. Jednoduše by se dalo říct, že se jedná o uskupení lidí (hráčů, trenérů, poradců, markeťáků…), které může mít z pohledu práva několik podob. Esportový tým může být parta nadšenců, kteří se rozhodli, že se zkusí prosadit v profesionálním herním světě. Týmem však může být i formální organizace, která má jasně definovanou strukturu, obchodní plán a cíle. Určitě platí, že v poslední době se většina esportových týmů kloní spíše k druhé variantě (dokonce mnozí organizátoři turnajů vyžadují, aby tým měl určitou právní formu, například spolku či s.r.o.). Mnohdy však již existující parta nadšenců má vybudováno jméno, uzavřené smlouvy a postupně chce přejít na formálnější způsob vedení týmu.

V článcích bychom chtěli přiblížit, jak takový právní život od začátku esportového týmu vypadá. No a protože základním stavebním kamenem každého týmu jsou lidé, začneme u nastavení vztahu mezi hráčem a týmem.

Hráč

Profesionální hráč League of Legends. Říct před deseti lety, že hraní her lze dělat na profesionální úrovni, a ještě si přijít na velký balík peněz, mnozí by si ťukali na čelo. V dobách, kdy se hrávalo Call of Duty na GameParku a celé odvětví esportu bylo v plenkách, málokdo očekával, že v dalších dekádách budou prize pooly v hodnotách několika miliónů dolarů.

Hráči tak mají možnost, obdobně jako profesionální sportovci, naplno se věnovat svému snu a zároveň se jím uživit. S činností však souvisí jedna zajímavá otázka: Když hráč hraje pro tým, bude zaměstnancem nebo osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ)? Jedná se o velmi důležitou otázku, neboť s ní bude souviset také třeba způsob vyplacení výhry, různé povinnosti (například v oblasti trénování, vystupování na veřejnosti atp.).

Odpověď na tuto otázku je asi taková, jakou byste od právníka očekávali – může být kýmkoliv. Jaké jsou rozdíly, výhody a nevýhody?

Hráč jako zaměstnanec

První právní forma vztahu, která každého napadne, je vtah zaměstnavatel – zaměstnanec. Vzniká na základě pracovní smlouvy, případně na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti).

Zaměstnanecký vztah se vyznačuje velmi přísnou regulací a zákon upravuje řadu otázek způsobem, že se zaměstnanec ani zaměstnavatel nemohou od této úpravy odchýlit. Jde zejména o otázky spojené se založením a zrušením pracovního poměru. Nejpřísnější pravidla jsou stanovena pro pracovní poměr, mírnější je pak úprava v případě vztahů, které jsou založeny na základě dohod. Obecně však lze říct, že strany v případě zaměstnaneckého poměru musí podle pevně daných pravidel řešit věci, jako je pracovní doba či stanovení úplaty za práci (s přihlédnutím k minimální mzdě).

Hráči jako zaměstnanci týmu pracují pro zaměstnavatele, vystupují navenek jeho jménem. Pokud tedy zaměstnanec (hráč) vyhraje určitý turnaj, vyhrává jej v podstatě zaměstnavatel a ve smlouvě může být určeno rozdělení výhry (formou prémií, procent z výhry apod.). Zároveň každý zaměstnanec bude muset plnit všechny úkoly a povinnosti stanovené zaměstnavatelem, a pokud tak činit nebude, může dojít například k rozvázání pracovního poměru. Mohou vznikat rovněž problémy při prodeji hráčů jiným týmům, či při běžných přestupech (jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel má páky, kterými se může pokoušet bránit „změně zaměstnání“).

Na druhou stranu má zaměstnanec větší jistotu. Má nárok na dovolenou, která je v minimální výši stanovená zákonem, má nárok na minimální mzdu, pracovní dobu může zaměstnavatel stanovit pouze podle pravidel stanovených zákonem. Hráč má také méně starostí, když zejména otázky odvodů na sociální a zdravotní pojištění či otázky daní za něj řeší zaměstnavatel. Problémem pak v případě zaměstnance mohou být turnaje mimo území České republiky, protože se přesouvá místo výkonu práce do zahraničí, s čímž jsou spojeny další povinnosti a náklady na straně zaměstnavatele..
.

Hráč jako OSVČ

V případech, kdy bude hráč vystupovat jako OSVČ, nemusí většinu věcí uvedených výše u zaměstnance řešit. Vztah mezi hráčem a týmem je v tomto případě upraven obvykle nepojmenovanou smlouvou, která není tolik svázána zákonem, jako je tomu v případě zaměstnance a strany si tedy mohou domluvit téměř cokoli. Hráč v tomto případě obecně nemá tolik jistot, jako zaměstnanec, obvykle má i více administrativních starostí (musí řešit odvody na pojištění, daňová přiznání), většinou si ale více vydělá. Tento typ vztahu je praktický i z hlediska řešení přestupů mezi týmy, protože ukončení spolupráce není vázané na specifické důvody, jako je tomu v případě zaměstnance. Zároveň si s hráčem může tým dohodnout vlastní způsoby ukončení vztahu, různé sankce za předčasné ukončení aj.

Jelikož je regulace vztahu hráče v postavení OSVČ a týmu volnější, jsou na strany kladeny výrazně vyšší nároky při uzavírání smlouvy. Každá ze stran by měla textu smlouvy věnovat dostatečnou pozornost, aby neuzavřela smlouvu, která pro ni bude nevýhodná. Obzvláště v těchto případech je velmi dobré (ať jste na straně hráče nebo týmu) zkonzultovat smlouvu se svým právníkem, který Vás na případné problémy upozorní.

Co by ale obecně ve smlouvách nemělo chybět? Ve smlouvě by nemělo chybět ustanovení týkající se odměňování, způsobu ukončení smlouvy či popis povinností hráče (včetně povinností účastnit se některých významných akcí a soutěží). Ve smlouvách se však běžně objevuje spoustu dalších ustanovení přes rozdělení výhry, povinnosti vystupování na streamech, po povinnosti trénování, povinnosti mlčenlivosti či odvádění „hráčských poplatků“.

Smlouva není papír

Obecně si mnoho lidí myslí, že smlouva je papír, který je podepsán všemi zúčastněnými stranami. Není tomu tak vždy. Pod smlouvou si představte jakékoliv jednání, ze kterého může vzniknout závazek. Někdo zašle hráči na e-mail nabídku a on tuto nabídku potvrdí a splní vše, o co byl v nabídce žádán – smlouva je na světě. Důležité však je, aby všechny povinnosti a práva byla jasně definována. Jinými slovy, aby obě strany přesně věděly, co mohou, co musí a co nesmí.

Pozor na švarcsystém

Potenciálním problémem může být takzvaný švarcsystém, tedy situace, kdy bude hráč pro tým vystupovat jako OSVČ, ale ve všech ohledech bude fungovat jako zaměstnanec. Za švarcsystém by týmu hrozily vysoké pokuty (v řádu statisíců). Na druhou stranu jen praxe ukáže, zda se v rámci esportu vůbec bude švarcsystém řešit. Na esport lze totiž pohlížet obdobně, jako na klasický sport. A v rámci klasického sportu bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 2 Afs 16/2011 rozhodnuto, že nelze mluvit o švarcsystému, jelikož činnost profesionálního sportovce nelze podřadit pod výkon závislé práce. Jsem přesvědčen, že by se měl tento výklad v plném rozsahu uplatnit i na profesionální hráče esportu.

Základní porovnání

Závěr

Jako vedoucí herního týmu (nebo ten, co má na starost smlouvy s hráči) byste si určitě měli dobře rozmyslet, jaký smluvní vztah zvolíte. Chcete hráče platit pravidelně? Chcete mít větší vliv na tom, kdy můžete smlouvu ukončit? Jaká pravidla chcete mít nastavena, když bude hráč cheatovat? Všechny odpovědi na tyto otázky mohou významně ovlivnit, jakou cestou se vydat – zda cestou zaměstnance, či smluvního partnera (OSVČ).

Roman Tomek a Jiří Hradský, Právo hraje
Tento článek vznikl ve spolupráci s iniciativou Právo hraje (SEDLAKOVA Legal).

Ještě nejsi přesvědčen, že právo je zábavná hra? Neváhej nám napsat a moc rádi ti pomůžeme najít ten správný právní setup. Koukni na stránky sedlakovalegal.cz nebo napiš na Facebooku SEDLAKOVA LEGAL či Právo hraje a domluv si s námi schůzku. Případně kontaktuj přímo Jirku na e-mailu jiri.h@sedlakovalegal.com.